Proč u nás máme odpor k jezení psů

To, že lidé jsou vÅ¡ežravci, je vÅ¡eobecnÄ› známo. Jen málokdo si vÅ¡ak uvÄ›domuje, co vÅ¡e můžeme oproti jiným živoÄichům konzumovat bez vážných následků. Příkladem mohou být například Äesnek Äi cibule, káva nebo Äokoláda – vÅ¡echny tyto vÄ›ci jsou pro prakticky vÅ¡echna ostatní zvířata toxické.

 

 

Není tedy divu, že se na našem talíři ocitá prakticky vše. A to se týká i masa. Ovšem je pravdou, že k některým druhům si vytváříme kulturní odpor – muslimové například nejedí vepřové, hinduisté zase krávy. Ovšem zvířetem, které je v tomto ohledu zdaleka nejvíce chráněno, je bezesporu pes.

 

Konzumace psího masa je spoleÄenským tabu prakticky ve vÅ¡ech zemích, snad jen s nÄ›kolika málo výjimkami, a i tÄ›ch je stále ménÄ› – například i v Koreji nebo ČínÄ› se bojuje za zákaz konzumace psího masa. ProÄ je ale právÄ› toto zvíře tak chránÄ›né?

 

 

RozhodnÄ› to není z emocionálních pohnutek, jakkoliv by se to mohlo zdát. NaÅ¡i pÅ™edkové byli příliÅ¡ pragmatiÄtí (nebo spíše k tomu byli donuceni okolnostmi), než aby si lámali hlavu s tím, zda se na nÄ› pejsek náhodou smutnÄ› nedívá. Důvod, proÄ nejíme psy, je mnohem prozaiÄtÄ›jší: jsou pro nás užiteÄnÄ›jší jako pomocníci než jako zdroj potravy.

 

Je pravdou, že ze psa by se rodina najedla. Jenže pes pomůže ulovit další zvířata, a tedy pÅ™inést více masa. Také ochrání majetek i stáda svého pána, případnÄ› upozorní na nebezpeÄí. NáslednÄ› se pak pÅ™iÅ¡lo i na další využití, například v armádÄ› Äi pÅ™i stopování. Není tedy divu, že byla Å¡koda takto užiteÄná zvířata zabíjet.

 

Dnes samozřejmě můžeme prakticky vše, co psi dovedou, nahradit technologiemi. To ovšem ani zdaleka neznamená, že tyto zvyklosti jen tak vymažeme. Zapsaly se do naší kultury tak, že dnes považujeme v podstatě za neetické používat psa jako zdroj potravy, byť s jinými zvířaty tento problém nemáme. Uvidíme však, jak se situace bude vyvíjet v budoucnu.