Když se podíváme na technické vymoženosti, které u nás máme, můžeme na první pohled jásat. Protože máme snad všechno, co nás jenom napadne, že bychom potřebovali. Máme, na co jenom pomyslíme.
Jenže současně si netroufám tvrdit, že jsme v tomto ohledu jednoznačně vyspělí. Protože sice spoustu technických vymožeností máme, jenže co se týká jejich kvality, ta velice často pokulhává. A to třeba i hodně.
Příkladů by se dalo uvést opravdu mnoho. Podíváme-li se na to, kolik vydržela kdysi technika našich rodičů a jakou životnost mají její dnešní alternativy, je z toho člověku smutno. Obzvláště když si uvědomí, že ony staré výrobky často vznikaly v éře socialismu, která se nevyznačovala zrovna zodpovědným přístupem k práci a skvělými výsledky.
Mám například mixér po rodičích. Žádný technický zázrak, ale svůj účel plní. A to pamatuje ještě moje hodně vzdálené dětství. A přesto vydržel bez újmy dodnes.
Nebo když si vezmu dejme tomu svůj první počítač ještě z přelomu tisíciletí. Vydržel mi patnáct let a vydržel by ještě déle, kdyby prostě Windows 98 nezastaraly a šlo na nich spouštět i to nové, co už si žádalo novější programy. Počítač, který následoval, už vydržel jenom několik let.
Nebo co sekačka na trávu? I tu jsem zdědil po rodičích a vydržela minimálně deset let, a ta druhá, kterou měli do rezervy, slouží dodnes. A moje nová vydržela přesně jedno léto plus jedno sekání další rok na jaře. A bylo po ní. Byla v záruce, ale… Při ceně několika tisíc to nemělo cenu nechávat opravovat.
Prostě se nám nabízí stále nové a nové technické vymoženosti které nám mají usnadňovat život. A také nám ho usnadňují. Jenže dnes už často nevydrží déle, než je záruční lhůta. A pak se člověk dozví, že se to vlastně ani nevyplatí opravovat. Že by to bylo drahé nebo nejsou náhradní díly. A tak se to má vyhodit a koupit něco nového. A co nám zbývá? Platíme a platíme. A nejen to. Také si ničíme oním odpadem přírodu, plundrujeme zdroje. A naivně o tom tvrdíme, že je to známka naší vyspělosti. Já si ale myslím, že není.