Vždyť přece pohled na jelena, který se jen tak volně prochází lesem je jeden z nejkrásnějších, který se vám může v přírodě naskytnout. V oboře také, ale ve volné přírodě je to přece jen něco jiného, obzvláště proto, že se takový pohled nenaskytne každý den a každému. Chce to kus štěstí a také nějaké ty znalosti. Vědět kde ho máme čekat, a také být hezky potichu, aby se nepoplašil. Krásný pohled je na volně letícího ptáka. Když vám nad hlavou krouží nějaký dravec, musíte jej obdivovat. Zvláště když se snese nízko a vidíte ho poměrně zblízka. Nemusí to být zrovna orel, ono i takové káně je nádherné.
V ZOO uvidíte zvířat skutečně hodně. Proto tam vlastně lidé chodí. Hlavně děti. Ale přece jen, pozorovat zvířata v klecích a třeba z mysliveckého posedu je nebe a dudy. Jenže pokud chcete vidět třeba pasoucí se srny na palouku, musíte si přivstat. Potvůrky bývají plaché a jakmile vás uvidí, nebo ještě spíše ucítí, zmizí dříve, než bys řekl švec. Ne všechny, jsou i výjimky. Jednou jsme byli kdysi dávno v lázních u města Jeseník a procházeli jsme je, jen tak nazdařbůh, bez cíle a dostali jsme se omylem k jakési navážce, nebo co to bylo. Tam stála srnka a naprosto bez bázně se zabývala sama sebou.
Popošla dokonce směrem k nám, takže byla od nás asi deset metrů. Normálně jsem se začali bavit a s ní to ani nehnulo. Usoudila jsem, že je na lidi zvyklá. Nikdo jí tu neubližuje, a proto si chodí na navážku pro něco na zub. I to se může stát. Ale POZOR, pokud takové zvíře uvidíte v lese, totiž takové, které se vás evidentně nebojí a přijde k vám, potlačte touhu si ho hladit a tak podobně a raději se mu vyhněte. Může to totiž znamenat, že zvíře má vzteklinu. Jeden z jejich příznaků je právě ztráta přirozeného pudu obrany. Takové zvíře je tedy spíše nebezpečím nežli něčím zajímavým k pohlazení. Ale u nás je naštěstí i tato nemoc velice vzácná.