To, že lidé jsou vÅ¡ežravci, je vÅ¡eobecnÄ› známo. Jen málokdo si vÅ¡ak uvÄ›domuje, co vÅ¡e můžeme oproti jiným živoÄichům konzumovat bez vážných následků. PÅ™Ãkladem mohou být napÅ™Ãklad Äesnek Äi cibule, káva nebo Äokoláda – vÅ¡echny tyto vÄ›ci jsou pro prakticky vÅ¡echna ostatnà zvÃÅ™ata toxické.
Â
Â
Nenà tedy divu, že se na naÅ¡em talÃÅ™i ocitá prakticky vÅ¡e. A to se týká i masa. OvÅ¡em je pravdou, že k nÄ›kterým druhům si vytvářÃme kulturnà odpor – muslimové napÅ™Ãklad nejedà vepÅ™ové, hinduisté zase krávy. OvÅ¡em zvÃÅ™etem, které je v tomto ohledu zdaleka nejvÃce chránÄ›no, je bezesporu pes.
Â
Konzumace psÃho masa je spoleÄenským tabu prakticky ve vÅ¡ech zemÃch, snad jen s nÄ›kolika málo výjimkami, a i tÄ›ch je stále ménÄ› – napÅ™Ãklad i v Koreji nebo ÄŒÃnÄ› se bojuje za zákaz konzumace psÃho masa. ProÄ je ale právÄ› toto zvÃÅ™e tak chránÄ›né?
Â
Â
RozhodnÄ› to nenà z emocionálnÃch pohnutek, jakkoliv by se to mohlo zdát. NaÅ¡i pÅ™edkové byli pÅ™ÃliÅ¡ pragmatiÄtà (nebo spÃÅ¡e k tomu byli donuceni okolnostmi), než aby si lámali hlavu s tÃm, zda se na nÄ› pejsek náhodou smutnÄ› nedÃvá. Důvod, proÄ nejÃme psy, je mnohem prozaiÄtÄ›jÅ¡Ã: jsou pro nás užiteÄnÄ›jÅ¡Ã jako pomocnÃci než jako zdroj potravy.
Â
Je pravdou, že ze psa by se rodina najedla. Jenže pes pomůže ulovit dalÅ¡Ã zvÃÅ™ata, a tedy pÅ™inést vÃce masa. Také ochránà majetek i stáda svého pána, pÅ™ÃpadnÄ› upozornà na nebezpeÄÃ. NáslednÄ› se pak pÅ™iÅ¡lo i na dalÅ¡Ã využitÃ, napÅ™Ãklad v armádÄ› Äi pÅ™i stopovánÃ. Nenà tedy divu, že byla Å¡koda takto užiteÄná zvÃÅ™ata zabÃjet.
Â
Dnes samozÅ™ejmÄ› můžeme prakticky vÅ¡e, co psi dovedou, nahradit technologiemi. To ovÅ¡em ani zdaleka neznamená, že tyto zvyklosti jen tak vymažeme. Zapsaly se do naÅ¡Ã kultury tak, že dnes považujeme v podstatÄ› za neetické použÃvat psa jako zdroj potravy, byÅ¥ s jinými zvÃÅ™aty tento problém nemáme. UvidÃme vÅ¡ak, jak se situace bude vyvÃjet v budoucnu.